Vojtěch Jasný - režisér a scenárista

Narodil se 30. listopadu 1925 v Kelči u Vsetína. Hned po osvobození, po ročním studiu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, přešel na právě otevřenou FAMU, kde studoval nejprve kameru u Karla Plicky a v roce 1951 absolvoval i režii. V letech 1950-56 působil ve Studiu dokumentárních filmů a ve Studiu Čs. armádního filmu, roku 1956 se stal režisérem Filmového studia Barrandov.

Během studií na FAMU úzce spolupracoval se svým kolegou Karlem Kachyňou a společně natočili první dlouhometrážní dokument o osídlování pohraničí Není stále zamračeno (1950), po němž následovaly Za život radostný (1951) a Neobyčejná léta (1952). Společně potom také po absolutoriu pracovali v pražském Studiu dokumentárních filmů, odkud přešli k Čs. armádnímu filmu. V druhé polovině roku 1952 se zúčastnili tříměsíčního zájezdu Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého do Čínské lidové republiky. Z natáčení v Číně vznikly filmy Lidé jednoho srdce (1953), Stará čínská opera (1954) a Z čínského zápisníku (1954). S Kachyňou natočili i první celovečerní hraný snímek, dobrodružný film z vojenského prostředí Dnes večer všechno skončí (1954), po němž se rozdělili a nadále pracoval každý samostatně.

První vlastní Jasného režií bylo drama Zářijové noci (1957), natočené na motivy divadelní hry Pavla Kohouta, které po svém uvedení vyvolalo ostrou reakci oficiálních představitelů armády. Po krátkometrážním poetickém snímku Bez obav, inspirovaném poezií Konstantina Biebla, vzniklo Jasného dodnes uznávané mistrovské dílo, povídkový film Touha (1958). Film, který upoutal pozornost diváků i kritiky, je situovaný do režisérova rodného kraje a každá z jeho čtyř povídek zaznamenává jednu fázi lidského života na pozadí jednotlivých ročních období. Poté následoval drsný obraz o životě v koncentračním táboře Přežil jsem svou smrt (1960) a veselohra z vesnického prostředí Procesí k Panence (1961). Výrazný úspěch ale Jasnému přinesla až filozoficky laděná moralistní pohádka s ostrým satirickým podtextem Až přijde kocour (1963), která se setkala s obrovským úspěchem a získala řadu domácích a zahraničních cen. Naopak uměleckým nezdarem skončil následující přepis povídek Ilji Erenburga Dýmky (1966), natočený pro rakouského producenta v době, kdy Jasný musel rezignovat na několik rozpracovaných projektů.

Posledním realizovaným filmem ve vlasti se stala podle vlastního scénáře nasnímaná kronika moravské vesnice z let 1945-58 Všichni dobří rodáci (1968), kriticky zahrocená proti komunistickému režimu. Film získal Cenu za režii na MFF v Cannes 1969. Na jeho mimořádném úspěchu měla významný podíl i vynikající kamera Jaroslava Kučery a hudba Svatopluka Havelky a také zdařile vybrané herecké obsazení. Jasný si navíc údajně podle rad astrologů zvolil nejvhodnější dny k natáčení a nejvhodnější termín k uvedení. Film však záhy skončil na dvacet let v trezoru. Pro světovou výstavu v japonské Ósace potom ještě natočil krátký hraný snímek Česká rapsodie (1969).

Z televizní tvorby si připomeňme alespoň adaptaci povídky O´Henryho Magnetické vlny léčí s Janem Werichem a Jiřím Sovákem.

V roce 1970 odešel z politických důvodů do exilu a ještě před tím předal rozpracovaný projekt zamýšleného povídkového filmu Psi a lidé režiséru Evaldu Schormovi. Poté působil jako filmový, televizní a divadelní scenárista a režisér v Rakousku, Německu, Finsku, Jugoslávii, Norsku a Kanadě. V emigraci např. natočil podle románu Heinricha Bölla Klaunovy názory (SRN, 1975), v německo-rakouské koprodukci Pokus o útěk (1976) podle knihy Waltera Wippersberga , v Rakousku autorský film Návrat (1978) podle povídek, které původně napsal pro Jana Wericha, v německo-finské koprodukci komedii podle Nikolaje Erdmana Sebevrah (1984) nebo v Kanadě pohádku Velká země malých (1987).

Věnoval se i divadelní režii a uváděl např. hry Václava Havla ve vídeňském Burgtheatru.

V osmdesátých letech se zaměřil zejména na pedagogickou činnost a přednášel na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

V roce 1999 se do české kinematografie vrátil autobiograficky laděným poetickým snímkem Návrat ztraceného ráje, kterým po více než třiceti letech navázal na své slavné „Rodáky“. Je také autorem dokumentu Proč Havel? o prezidentu Václavu Havlovi.

Filmografie:

1949 Sc, K, R, St: NENÍ STÁLE ZAMRAČENO / Sc, K, R: VĚDĚLI SI RADY
1952 N, Sc, K, R, AKo: NEOBYČEJNÁ LÉTA
1953 Sc, K, R: LIDÉ JEDNOHO SRDCE / R: STARÁ ČÍNSKÁ OPERA / R: DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ
1956 N: VÁHAVÝ STŘELEC
1957 Sc, R: ZÁŘIJOVÉ NOCI
1958 N, Sc, R: TOUHA
1960 R: PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT
1961 R: PROCESÍ K PANENCE
1962 N, Sc, R: AŽ PŘIJDE KOCOUR
1966 Sc, R: DÝMKY
1968 N, Sc, R: VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI
1970 R: ČESKÁ VĚTA
1971 N, Sc: PSI A LIDÉ
1974 R: DER KULTERER
1975 Sc, R: KLAUNOVY NÁZORY (Ansichten eines Clowns)
1976 R: ERNST FUCHS / Sc, R: POKUS O ÚTĚK (Fluchtversuch)
1977 R: MEIN SELIGER ONKEL / N, Sc, R: NÁVRAT (Rückehr)
1980 R: GOSPODJICA
1983 R: DER SELBSTMÖRDER
1984 Sc, R: BIS SPÄTER, ICH MUSS MICH ERSCHIESSEN
1987 R: THE GREAT LAND OF SMALL
1991 R: PROČ HAVEL ? (Why Havel ?)
1999 Sc, R: GLADYS / Sc, R: NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE

Tučně zvýrazněné filmy si můžete zakoupit na www.filmexport.cz nebo tel. 261 213 664.

FOTO: Filmexport