Bedřich Karen - vždy kladl důraz na výrazný přednes a kulturu řeči

Narodil se jako Bedřich Fremmer 15. října 1887 v Plzni. V sextě opustil plzeňskou reálku a krátce byl v Praze žákem herce a režiséra Josefa Šmahy. V letech 1905-10 hrál u kočovných společností, poté jej Vendelín Budil angažoval do činohry Městského divadla v Plzni, kde se vypracoval ve vynikajícího představitele milovnických a hrdinských rolí.

V roce 1917 odešel do Prahy a stal se členem Městského divadla na Královských Vinohradech, kde se uplatňoval především v režiích K. H. Hilara. Za ním také potom odešel v roce 1921 do činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu (1959). Hrál velké hrdiny domácího i světového repertoáru a vynikl především v charakterních rolích, které vytvářel úspornými hereckými prostředky, přičemž důraz kladl na výrazný přednes a kulturu řeči.

http://youtu.be/pFY6WPb7Dig

Do historie českého filmu vstoupil po boku svých vinohradských kolegů v nedochované kriminální komedii Antonína Fencla Čaroděj, která byla natočena krátce po převratu v roce 1918. Následovaly Hlavatého snímky Mnichovo srdce a Neznámé matky a po osmileté přestávce první velká filmová postava, přenesená z jeviště Národního divadla, titulní hrdina Innemannova protibolševicky zaměřeného legionářského filmu Plukovník Švec.

Od počátku zvukové éry do konce 2. světové války dostal příležitost vytvořit jen tři větší filmové role – Kozinu v Innemannových Psohlavcích, profesora Sigelia v Haasově Bílé nemoci a alchymistu Wolframa ve Vávrově Cechu panen kutnohorských.

Po válce zaujal jako ředitel Bacher ve Steklého Siréně, v Krškových životopisných filmech Mikoláš Aleš, Posel úsvitu a Z mého života, ztělesnil Leopolda II v Makovcově snímku o cestovateli Emilu Holubovi Velké dobrodružství a církevní hodnostáře ve Vávrově Husitské trilogii (kardinál Pierre D’Ailli a louňovický probošt). Svou filmovou dráhu uzavřel jako biskup Ditrichštejn ve Vláčilově historickém snímku Ďáblova past.

Patřil též k hojně zaměstnávaným rozhlasovým hercům. V roce 1953 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel 21. srpna 1964 v Mariánských Lázních.

Filmografie:

1918    ČARODĚJ
1921    MNICHOVO SRDCE (Srdce mnichovo) / NEZNÁMÉ MATKY (Mračna, jež halí štěstí)
1929    PLUKOVNÍK ŠVEC
1931    PSOHLAVCI
1937   BÍLÁ NEMOC
1938    CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH
1947    SIRÉNA
1950    POSEL ÚSVITU
1951    MIKOLÁŠ ALEŠ
1952    ANNA PROLETÁŘKA / ÚNOS / VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ
1953    VÝSTRAHA
1954    JAN HUS
1955    Z MÉHO ŽIVOTA
1956    DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK / PROTI VŠEM
1959    TAKOVÁ LÁSKA
1961    ĎÁBLOVA PAST