Charlie Chaplin – tulák filmového plátna

„Čí očima hledí na život Charlie Chaplin?“ Tak se ptá ruský režisér Bisenstein, hledaje prameny ponorné řeky Chaplinovy geniální tvorby. A Chaplin sám odpovídá: Jsem tulákem filmového plátna, jsem tulákem života, jsem hledačem Modrého ptáka štěstí, mým inspiračním zdrojem je celý svět, nic lidského mi není cizí! Chodím a poznávám. – Chaplin jde a poznává. Seznamuje se s největšími duchy našeho století, je hostem králů a vlivných politiků, je přítelem legendárních rebelů, miláčkem krásných žen. Každé setkání zanechává stopy v jeho myšlenkách; jeho mozek registruje jako seismograf každý, i nejnepatrnější záchvěv, jimž je porušována rovnováha spravedlivého dění. Poznává státy a národ, poznává politické, hospodářské a sociální systémy – poznává člověka.

To, co si uvědomuje rozumem, konfrontuje se srdcem.

A svou tvorbou vyslovuje groteskní a bolestný soud, sžíravou ironií a groteskou snaží se přehlušit vnitřní bolest.

Ve Velkém diktátoru se však satirická obhajoba mění ve vážnou a ohnivou obžalobu všeho, co již přerostlo meze trpělivosti malého muže s buřinkou, hůlčičkou, tvrďáskem a třeslavýma nohama.

Velký diktátor znamená konec jedné epochy, která tuto postavu zrodila a vyslala do světa jako živý symbol chaosu, absurdnosti a surového filištinství, jež ji charakterizovalo.

„Prší, půjdeme do Ritzu,“ říkají jedni.

„Prší, teče nám do bot,“ říkají druzí.

Je jeden svět a přece jsou dva světy – dí Chaplin a jeho tvář nabývá hněvivého výrazu. Buřinka padá, museální hůlčička spadla rovněž kamsi do škarpy, nohy stojí rovně na pevné zemi, jasné a odhodlané oči ti hledí přímo do tváře a Chaplinův vážný a hluboký hlas začíná hovořit: NÁRODOVÉ SVĚTA, SLYŠTE …!

Čas pokračuje a Chaplin jej pomáhá tlačit!

Pomalu svítá a v ranní mlze se rýsují siluety nového dne. V němž ti, kdož včera chodili na ples do Ritzu, sami budou naříkat. „Prší, teč nám do bot,“ v němž persekvovaní rebelové se stanou uznávanými vůdci svých svobodných národů a v němž ideje velkých myslitelů budou vtěleny do ústav moderních států.

„Pozdravujte mi Československo…“ to řekl Chaplin Ing. Lubomíru Linhartovi.

Zdroj: Kino ročník II, číslo 8, vyšlo 21. února 1947, napsal –pi-

Poznámka: Text je doslovným přepisem originálního textu se zachováním původního jazyka a stylistiky.