Jak to bylo doopravdy s domnělým nebožtíkem

Zřejmě nebude příliš mnoho lidí, kteří nikdy neviděli český film Kulový blesk, ale víte, jak to bylo doopravdy s domnělým nebožtíkem během velkého stěhování, jež je klíčovým motivem filmu? Je to pár let zpátky, co jsme si s mým kamarádem vyprávěli zajímavé příběhy ze zákulisí českého filmu a vzhledem k tomu, že jeho dobří známí byli nebo ještě jsou takové osobnosti českého filmu jako Zdeněk Podskalský, Jiřina Jirásková nebo Miloš Kopecký, bylo témat k hovoru vždy více než dost.

Jednou mi vyprávěl naprosto neuvěřitelný černohumorný příběh, který mi pak svěřil jako námět k filmovému scénáři. Můj vlastní scénář vycházející z této historky následně zvítězil v kategorii nejlepší scénář ke krátkometrážnímu filmu mladého profesionála v evropské soutěži mladých filmařů a absolventů filmových škol. Moje verze ve scénáři je podstatně blíž skutečnosti než verze ve filmu Kulový blesk, ale vraťme se nyní na konec 70. let, tedy do éry Husákovy normalizace.

Zdeněk Podskalský jednou seděl s již zmíněným známým v restauraci a povídali si, když se najednou Zdeněk dozvěděl děsivý příběh, který se jeho známému opravdu stal. Příběh se mu velmi líbil, takže ho pak později se svolením vyprávěl i pánům Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi, jež byli autory námětu a scénáře vznikajícího celovečerního filmu Kulový blesk a pan Smoljak společně s Podskalským film režíroval jako svůj celovečerní debut. Tvůrčí tandem Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak měl v té době na svém kontě zejména scénáře ke komediím Jáchyme, hoď ho do stroje, Na samotě u lesa a Marečku, podejte mi pero! Myslím, že by se oba pánové neurazili, když řeknu, že tyto zmiňované filmy byly však silně ovlivněny režisérským umem Oldřicha Lipského, Jiřího Menzela a zúčastněných komediálních herců, kteří jejich původní scénáře a vyznění filmu zásadně pozměňovali.

Můj známý se tehdy dostal k zajímavému výdělku. Byl pozván do Karlových Varů, aby prováděl zahraniční turisty. Měl domluvený hotel v centru města. Objektivní potíží se ukázalo, když se na místě dozvěděl, že pokoj bude mít až od druhého dne a o jeho příjezdu nikdo nic neví. Navíc byl hotel plně obsazen delegací zaměstnanců skláren, která tam pořádala bujarý firemní večírek. Jeden z účastníků večírku, pán v letech, mu nabídl, že bude moci u něj v místnosti přespat, protože se chce stejně věnovat jakési dámské společnosti a bude to pro něj dobrá výmluva, aby s ní mohl strávit noc. Jenomže dáma mu v průběhu večera dala košem a tak se na pokoj vrátil a co víc, během noci se z jeho postele ozvalo podivné zachrčení.

Můj známý šel tedy ráno na recepci a oznámil: ,,Můj spolubydlící pořád spí a navíc nejeví známky života.“ Recepční byla mírně přiopilá ještě z předchozího večera a po nepříliš lichotivých poznámkách nakonec zavolala vedoucího hotelu, který pak s hrůzou zjistil, že ten dobrý muž v posteli opravdu během noci zemřel. Volalo se tedy na pohřební službu, ale ukázalo se, že mají obsazeno, a tak museli havrani přijet až z Plzně, což trvalo delší dobu. Nakonec však dorazili, ovšem místo rakve si vzali na nebožtíka nosítka. Mému známému se jejich způsoby jevily krajně nepatřičné a nedůstojné. Nebožtíka naložili na nosítka a během cesty ze schodů jim pochopitelně spadl. Zajímavé také je, že známý i přes tuto událost nakonec v pokoji zůstal a měsíc v Karlových Varech setrval s organizovanými zájezdy.

Pan Podskalský se při jeho vyprávění upřímně bavil a navrhl do filmu scénu s nebožtíkem dopsat a patřičně ji vygradovat a vypointovat. Pan Svěrák ale v průběhu přepisování dalších verzí scénáře nesouhlasil s vyzněním této dějové linie, protože se mu zdála příliš morbidní k vyznění celého snímku, a prosadil si nebožtíkovo zázračné obživnutí.

V dobrých komediích se skutečně vyplatí smrtí a nešťastnými událostmi šetřit a Kulový blesk přeci jen nepatří do skupiny komedií černých, ale spíš rodinných. Film i po letech patří mezi vzácné snímky dobře vybalancovaného chytrého humoru a dají se v něm nalézt četné analogie k době, o které svým dějem vypráví. Soudě podle dobrých hodnocení na domácích databázích je vidět, že si z četných televizních repríz a prodeje DVD stále nachází nové a nové příznivce.

FOTO: Bontonfilm