Architektura se po vzniku samostatného Československa stala velmi prestižním oborem. Mladá republika se toužila zařadit mezi vyspělé demokratické státy a jednou z cest, jak takového cíle dosáhnout, byla pro představitele československého státu přestavba hlavního města na moderní metropoli. Praha tedy ve 20. letech procházela přeměnou z ospalého provinčního sídla na moderní velkoměsto.

Český rozhlas vysílal počátkem června rozhovor svého reportéra Ing. Jos. Cincibuse s vynikajícím českým divadelním a filmovým hercem Karlem Högerem. Rozhovor, který je mnohem obsažnější, než bývá pravidlem, v plném znění uveřejňujeme.

Padesátá léta byla posledním desetiletím velké módy „haute couture“, s množstvím významných samostatných módních tvůrců, kteří ovlivnili módu na celém světě. Pravdou je, že v některých zemích pouze velmi omezeně, neboť z důvodu jejích určitých podmínek to nebylo možné. V Československu se ony podmínky daly nazvat komunismem.

Pro všechny milovníky archivních českých filmů tu máme další skvělou soutěž. Hrajeme o knihu Černobílé idoly a jiní, kterou napsal Aleš Cibulka. Tato publikace vám přiblíží herecké osobnosti první poloviny minulého století, a to známé i neznámé. Je doplněná vzácnými fotografiemi, obrázky, vzory rukopisů i zajímavostmi. Toužíte po této knize? Nyní máte možnost získat ji zdarma. Ze správných odpovědí vylosujeme 3 z vás, kteří knihu obdrží. Sponzorem soutěže je nakladatelství Albatros.

Erotika, milostné scény a otázka sexuality nebyly ve filmu vždy tak samozřejmé jako dnes. V současných snímcích se divák setkává s explicitně vyjádřenou erotikou. Otevřené milostné scény jsou naprosto standardní. Sexuální orientace se již nedělí na protizákonnou a legální, a tak queer motivy už nejsou pobuřující a nemravné. A sexuální deviace se stává vyhledávaným motivem nebo tématem ve filmu. Možná právě proto, že je dnešní společnost mnohem více otevřenější, než tomu bylo v hloubi minulého století, se o počátku 20. století s oblibou traduje, že to bylo období mravně čisté a sexuálně zdrženlivé. Snad panuje obecná představa, že ženy nosily pásy cudnosti a muži nepotřebovali uspokojit svou sexuální potřebu (nebo naopak). Ale kdeže!

Zvuk byl součástí filmu od prvopočátku; už v kočovných biografech se používalo doprovodu piana. Později, kdy se film přestěhoval do předváděcích sálů, nahradil piano orchestr a hudební doprovod byl volen a upravován v poměru k promítanému filmu.

Narodil se 12. května 1916 ve Valašském Meziříčí v učitelské rodině. Po maturitě na reálném gymnáziu mělo následovat studium na lékařské fakultě, ale místo medicíny absolvoval v roce 1941 pražskou konzervatoř. Poté až do konce války působil v Divadle Anny Sedláčkové a v pražské Uranii. Po osvobození prošel v letech 1945-52 řadou pražských i mimopražských divadel jako herec, režisér a umělecký šéf (Divadlo 5. května, divadla v Karlových Varech a Teplicích, Hanácké divadlo v Přerově, Divadlo města Žižkova, Nové veseloherní divadlo, Divadlo státního filmu). V letech 1952-84 byl členem uměleckého souboru Divadla na Vinohradech. Byl představitelem mužných typů a charakterních postav, ale uplatňoval se i v komediálním repertoáru.